Úsovský hrad a zámek
Úsovsko zabírá nevysokou pahorkatinu ležící mezi řekami Moravou a Oskavou v okrese Šumperk. Jedná se o poslední výběžky Hrubého Jeseníku, které nepřesahují výšku 500 m n. m. Mělká údolí byla osídlena jíž v pravěku. Pak zarostla mohutným lesním porostem.
Lidé začali Úsovskou vrchovinu osídlovat opět v polovině 13. stol. a střediskem kolonizace se stal hrad Úsov. Nechal jej postavit moravský markrabě v tehdy málo používaném stylu tzv. francouzském kastelu. Základní obranný prvek zde tvoří mohutné válcovité věže, vzdálené od sebe 18 - 20 m vnější průměr věží je 8 m a síla zdí je 2 m. Věže byly spojeny rovnou hradbou. Přesnější dobu stavby neznáme. Nejstarší podobu hradu můžeme vidět na modelu zhotoveném J. Bláhou z Prahy. Věže a ochozy jsou stylizované, neboť jejich původní podobu neznáme.
 |
V průběhu 16. století se začali na Úsově usazovat židé. K roku 1564 si uvádí vedle 54 usedlých měšťanů také osm židů, kteří tvořili samostatnou obec. V roce 1590 byla vzdána tzv. židovská artikula, která upravovala život malé komunity.
Pánové z Boskovic se zapsali do stavebních dějin hradu renesančním hradním palácem, jednopatrovou budovou přimykající se k jižní hradbě.
Hrad se po celé 16. století zachoval základní stavební dispozici francouzského kastelu, tedy vysoké obvodové zdi zesílené mohutnými věžemi. Třicetiletá válka však zasadila úsovskému panství kruté rány. Švédové pod vedením generála Torstensona v roce 1643 hrad i městečko vypálili. Po válce byl hrad pouze nouzově opraven a plně rekonstruován teprve na konci 17. století, kdy byl postaven barokní zámek. Vypracováním plánů byl pověřen Domenico Martinelli (1650 - 1718), italský barokní stavitel, představitel tzv. římského baroka, který na Moravě pracoval především pro olomoucké biskupy, Lichtenštejny a Kaunice. I když ztratil původní barokní zařízení, náleží úsovský barokní palác k předním stavbám tohoto druhu u nás. Dnes se zde nachází lovecko-lesnické muzeum.
 |
V držení Úsova se vystřídalo více Boskoviců, až koncem 16. století se dostal do rukou Jana Šembery z Boskovic. Šembera byl rádcem Rudolfa II., měl dvě dcery, které se v roce 1597 provdaly za dva Lichtenštejny. Úsov přešel na více než 300 let do rukou tohoto významného rodu.
Rokem 1848 přestal být úsovský zámek sídlem politické, soudní a finanční správy. Když byl v roce 1850 ustaven lesnický školský spolek, hledal vhodné místo pro budoucí lesnickou školu. Při rozhodování mezi lichtenštejnskými zámky, Moravskou Třebovou a Úsovem padla volba na Úsov. 3. října 1852 byla dvouletá lesnická škola s prvními 35 posluchači slavnostně otevřena. V roce 1867 byla škola přemístěna na hrad Sovinec.
S lesy a lesnictvím už zůstal Úsov spojen. Roku 1858 se ujal řízení lichtenštejnského majorátu kníže Jan II., rovněž výborný hodnostář, mecenáš umění a vědy. A tak se roku 1897 rozhodl, že na Úsově bude zřízeno obecně přístupné lesnické a lovecké muzeum. První část muzea byla otevřena r. 1900. Zdejší sbírky byly roku 1915 obohaceny o lovecké trofeje prince Jindřicha z Lichtenštejna.
V roce 1945 se stal zámek Úsov s instalovanými sbírkami majetkem československého státu. V letech 1957 - 1968 přešel objekt i sbírky do správy Okresního vlastivědného muzea v Šumperku.
Úsovské lesnické a lovecké muzeum je opravdu ojedinělým historickým muzeem tohoto druhu v celé střední Evropě.
 |