Malé městečko Úsov mělo v dřívějších dobách jednu zvláštnost, a tou byla samostatná obec židovská - židovské město, úředně Judenstadt.
V Úsově bydleli židé již před několika stoletími. Bylo jim vykázáno návrší na severovýchodní straně města. Úsov býval pro židy, hlavně pro židovské řemeslníky a obchodníky, výhodným místem, protože byl středem jednoho z největších moravských panství s 31 vesnicemi a městy Litovlí a Úsovem. Patřily k němu též významné doly na železnou rudu na blízkých medelských horách. V Úsově samém byl vrchnostenský úřad, panský pivovar se sladovnou a řada dalších menších podniků.
Kdy se přestěhovali první židé do Úsova, přesně nevíme. Do poloviny 15. století tu byli usazeni asi jen ojediněle. R. 1454 byli židé obvinění ze spolčování s husity, vyhnáni z královských měst Brna, Znojma, Olomouce a Uničova a někteří se tehdy nastěhovali do sídla úsovského panství. Časem se sem přistěhovali i židé z ciziny, zejména z Německa, Polska a Ukrajiny.
Nejstarší písemná zpráva o židech v Úsově pochází z roku 1564.
Židé museli mít v té době v Úsově významné postavení, protože sám císař Maxmilián II. přeložil r. 1571 týdenní trhy v Úsově ze soboty na středu, protože sobota byla u židů svěcena jako den odpočinku.
Roku 1590 vydal Jan Šembera tzv. židovskou artikuly, podle nichž bylo židům povoleno bydlet pouze ve městech a to ještě na vzkázaných místech. Bydlení ve vsích jim bylo výslovně zakázáno.
O osudech zdejších židů v době třicetileté války nemáme přesné zprávy, značná část z nich se však zachránila a po skončení války židovskou obec opět osídlila. V roce 1688 měli židé v Úsově už i svou synagógu.
Úsovští židé nebyli u křesťanských obyvatel města příliš oblíbeni a proto není divu, že se jich nezastali, když r. 1721 byl zbořen židovský templ. Představení židovské obce se proti tomuto odvolali v Olomouci, v Brně i ve Vídni, ale teprve r. 1753 jim povolila Marie Terezie tři modlitebny, templ však ještě ne. R. 1782 se židovská obec úsovská opět vzmohla tak, že požádala císaře Josefa II. o povolení synagógy. Císař jim vyhověl a dovolil i zřízení vlastní židovské školy (1784).
Roku 1789 bylo patentem císaře Františka zřízeno 52 židovských obcí a měst. Židovská obec úsovská byla čítána mezi města. V letech 1829 - 1831 tu žilo 110 židovských rodin s 657 obyvateli, největší počet židů v Úsově byl zaznamenán r. 1834 - 721 obyvatel. Až do r. 1848 byla židovská obec přísně oddělena od křesťanské, zdí, plotem a drátem. Vstup byl možný jen třemi branami. V židovské obci panovaly přísné rituální předpisy. Židovská obec úsovská měla vlastního rychtáře, rabína, synagógu, hřbitov, školu a nemocnici.
Teprve po r. 1848 nastalo postupné uvolňování přísných předpisů. V roce 1850 byla samostatná židovská obec sloučena s městem Úsovem. Úsov v té době však už přestal být někdejším významným správním a hospodářským centrem, minula jej i výstavba železnice, a tak se židé odtud začali houfně stěhovat do jiných míst, hlavně do Olomouce.
Konečnou krutou záhubu úsovských židů způsobil nacistický režim. Všichni úsovští židé - až na nepatrné výjimky - skončili v pecích koncentráků, hlavně v Osvětimi. Někdejší samostatná obec židovská v Úsově v letech druhé světové války definitivně zmizela. Templ byl zpustošen, brány pobořeny a domy prodány. Ze vší židovské slávy v Úsově zůstal jen památný krásný Židovský hřbitov.

Židovská synagoga

DODATEK
V uplynulém půlstoletí byly dochované historické hodnoty židovských památek Úsova citelně ochuzeny: synagoga zdemolována a vypálena, na hřbitově rozbity a pokradeny náhrobky, v bývalé židovské čtvrti zbořeno 14 domů z původních 49 a řada dalších často necitlivě přestavěna. Židovská obec v Olomouci usilovala o vrácení synagogy do svého vlastnictví a plánovala tuto památku pietně opravit a poté zde instalovat muzeum, které by svými exponáty ukázalo návštěvníkům z domova i z ciziny bohatou historii zdejší židovské komunity, případně ve vazbě na širší oblast severní Moravy. Synagoga jí byla vrácena a začala se stavebními pracemi a částečně ji opravila. Od 8.10.2002 patří synagoga Nadačnímu fondu obětem holocaustu Pieta. Zástupce tohoto fondu je Ing. Jaroslav Klenovský.
V synagoze za vstupními dveřmi je pietní deska a na ní je napsáno:
TATO SYNAGOGA BYLA VYBUDOVÁNA V ROCE 1784 JOSUA FRÖHLICHEM A OSTATNÍMI ČLENY ŽIDOVSKÉ OBCE V ÚSOVĚ. V ROCE 1938 BYLA VYPÁLENA NACISTY A POZDĚJI V ROCE 1948 BYLA PRODÁNA ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVI EVANGELICKÉ. POTOMEK JOSUA FRÖHLICHA, NINA HOFMANOVÁ Z ANGLIE JI V ROCE 1993 KOUPILA ZPĚT A DAROVALA ŽIDOVSKÉ OBCI V OLOMOUCI.