Jednou z nejstarších pamětihodností městečka Úsova je židovský hřbitov. První židovské sídliště v Úsově bylo údajně v osadě Fichtental (Židovský rybník), která se rozkládala na východním úpatí hradu podél potoka. První prokazatelný židovský hřbitov byl právě zde. Roku 1643, jak bylo uvedeno výše, bylo městečko vypáleno Švédy. Hřbitov na Židovském rybníku byl zničen a hroby vypleněny. V následujících letech se ghetto pozvolna obnovovalo a zalidňovala, své mrtvé však úsovští židé pohřbívali ještě na Židovském rybníku až do roku 1645. Pověst vypravuje, že toho roku jedné sobotní noci byla anděly přenesena na nový hřbitov tumba (schránka pro tělesné pozůstatky) svatého mučedníka z husitských válek. A od této chvíle se používalo jen nového hřbitova. Zmíněná tumba byla za nacismu vandalsky zničena.
Cesta k úsovskému hřbitovu vede podél synagógy, které den po tzv. křišťálové noci (10.11.1938) byla místními nacisty barbarsky zpustošena a vypálena. Staletí pečlivě chráněný archív ghetta: vzácné listiny, privilegia, pět posvěcených svitků tóry, pro historii úsovských židů tak důležité pamětní knihy mrtvých se jmény mučedníků, rabínů učenců, židovských rychtářů z doby, kterou nezachytil žádný jiný dokument - vše, uloženo ve vzácné skříni ze 16. století v předsíni synagógy, se stalo obětí požáru.
Několik starých schodů vede návštěvníka tmavou obřadní síní na vlastní židovský hřbitov. Všechny hroby jsou obráceny k východu, bez ozdoby, nápisy do roku 1850 jsou v hebrejštině. Kameny jsou obdélníkové, často nahoře zašpičatělé nebo zakulacené. Mnohé nápisy na nich jsou po staletích skoro nečitelné, jen pro málokterého znalce hebrejštiny vyluštitelné. Obraz žehnajících rukou, zdobící vrchní části kamene, dokazuje příslušnost mrtvého do nejvyššího kněžského stavu. Obraz konvice s tekoucí vodou svědčí o levitském původu kněží. Vinný hrozen znamená plodnost, jiné jsou znaky kmenové příslušnosti: jelen, zajíc, ryba, vlk, lev,… - často znamenají přídomek mrtvých. Od pradávny bylo zvykem značit jen jméno, připojené ke jménu otce. Jen vznešené staré rodiny mají na náhrobcích rodinné jméno. Od r. 1850 se používají nápisy v německém a českém jazyce, označuje se též rodinné příjmení.
Koncem 18. a začátkem 19. století se počet obyvatel úsovského židovského ghetta značně zvýšil a tak bylo nutné hřbitov rozšířit. V r. 1820 byla zakoupena polní parcela, se hřbitovem spojená ohradní zdí. Po r. 1850 se potom v nové části hřbitova zřizují nádherné pomníky, je použito švédské žuly, drahocenného mramoru, šedé ruly, čediče a červeného porfýru.
Když se roku 1938 stal Úsov součástí Německé říše, byl brzy osud nové části židovského hřbitova zpečetěn. Chamtivost ve spojení s fašistickou ideologií byly hybnou silou vandalismu. Na celém hřbitově byla zřízena střelnice pro členy Hitlerjugend a SS. Dnes je dosud zčásti zachován starý díl hřbitova.
Nad branou obřadní síně židovského hřbitova je dodnes čitelný nápis v hebrejštině: "Úctu k životu - mír a čest mrtvým!"

Náhrobky na židovském hřbitově

Vchod na židovský hřbitov (obřadní síň)